Poznání s novými přáteli u paničky doma
V pátek panička přišla nějak brzo. Ani jsme se nemohli moc přivítat, furt lítala. Pak mne čapla do taštičky a jelo se někam busem. Pak už tam stál páníček a to bylo vítání. Paničky maminka nás vezla domů, odkud panička pochází.
Cestu autíkem místo užívání jsem prospinkala. Páníček mne držel vzadu v taštičce a já jak mne hladil usnula:)Pak jsme zastavili a já šla někam v městě, pro mne neznámém, pěšky.Prošla jsem se, vyčůrala. V ordinaci pana doktora už čekal pán s pejskem. Po něm jsme šli mi, píchnul mi čipík za krček, vystavil pas a jelo se domů..To byl šok!!! Paničky mamka otevřela dveře domu a vyvalilo se tolik štěkacích zvířátek, něco bych ani neřekla že jsou pejsci jako já. Někteří byli jakoby bez chlupů, někteří jen maličko a jedna ale větší než já byla chlupatá. Nejdřív jsem se bála, ale pak jsem si našla kamarádku. Nejmenší štěnátko čivavy Lejlinku.Hráli jsme si, běhali, štěkali.
Ale nejvíc jsem se těšila zase domů, tak to patří jenom mně a nikomu jinému:0)