Jdi na obsah Jdi na menu
 


Capkání venku - výlet

2. 2. 2009

Pátek! Páníčkové nešli  a nešli. Páníček se mnou byl chvilku, ale pak odešel. Myslela jsem si, že šel zase  paničce naproti beze mne, ale nevrátili se. Bála jsem se co se děje. Přišli až pozdě v noci. Jáj, to jsem je vítala, jsem pak z toho rozrušení  a radosti nemohla spát, tak jsem páníčkovi skákala po hlavě a hrála si s pískalkou, takže se mnou byl vzhůru do šesti do rána:)

V sobotu jsme se šli projít ven, a protože jsem pila tak se mi po chvíli chtělo čůrat. Jenže kde? Nejblíž byl trávník u úřadu. Tak mne tam páníčkové vypustili z taštičky  a rovnou jsem to tak tak stihla:) Pak jsme si chvilku hráli. Páníčkové se mi schovávali za stromy a  já je hledala a utíkala mezi nimi. Byla to sranda běhat od jednoho k druhému:) Jen mi nožičky tolik nestíhaly, ještě jsou krátké:)

No ale v neděli bylo venku krásně, tak jsme se připravili. Já už standartně si naskočila do taštičky a šlo se. Byli jsme na Vítkově, to je veliký kopec. Taky jsem tam už chodila po svých nožičkách, nenosili mne. Sníh studil do tlapiček. Každý na mne koukal - to ještě nikdy neviděli psa?:) Taky jsem si zkusila chůzi ze schodů, no pomalu by to šlo, ale těch bylo. Panička mne pak radši vzala, co kdybych uklouzla. Páníček mi pak házel kuličky a já za nimi utíkala, a ony furt jely dolů. Nestíhala jsem někdy, ale kolik jsem jich chytla:)

Pak jsem spala jak zabitá. Hládek jsem neměla, protože páníček mne krmil banánem a panička měla s sebou moje psí tyčinky, tak jsem papkala. Ani jsem doma nechtěla pak granulky:)

No jo, mám je už ráda, páníčky moje zlobivý. Těším se až budem chodit častěji ven. To bude prima. Ještě nemám moc kamarádů, ale to doženu:)